touch of old age

Nevěděla jsem jak pořádně tuhle sérii fotek nazvat.. A taky jsem nevěděla jak to pořádně upravit. Fotky mi v počítači leží už asi měsíc a já jsem je asi 20x otevřela s myšlenkou, že je nějak pěkně upravím a vyleze z nich něco fakt hodně dost moc dobrýho. A po měsíci jsem to konečně dokončila a řeknu vám, nesnáším pocit, když máte dvě představy a nevíte, kterou máte na fotku aplikovat. Rozhodovala jsem se jestli přidat sépiový filtr nebo si jen sama pohrát s barvami.
Nakonec jsem si řekla, že moje práce je moje práce a nebudu přece tak líná, abych na fotku jen plácla filtr a hotovo. :D Jsou to fotky, který mi ke mně vůbec nesedí, jsou takového jiného stylu, ale hrozně se mi líbí. Po dlouhý době jsem totiž zase experimentovala s časem, světlem a improvizačním stativem (ano, jedu na víkend na chalupu za jediným účelem - focení - a zapomenu stativ doma.. -_- no nenaštvalo by vás to?!)
A po dlouhý době jsem fotila něco jinýho než lidi.
Prostě jsem se na půl hodiny a víc zašila na půdu.
Odreagovala se a přestala na všechno myslet.
A byla jsem tam sama.
Jen já a Nikolas.
A Nikolas je můj foťák.


... astmatik by u nás na půdě moc dlouho nevydržel..

Možná bych i doporučovala rozkliknout si fotky ve větším (stačí na ně prostě a jednoduše kliknout)